Na internetu lze kolem opevnění najít mnoho stránek (jednu krásnější než druhou), které nadšeně popisují odhodlání Čechoslováků se bránit, a předhánějících se v obdivu nad promyšleným a v tu dobu neuvěřitelně dokonalým fortifikačním systémem. Ani já sám jsem se neubránil obdivu. Ačkoliv jsem nejprve podlehl zmíněnému nadšení, později jsem názor změnil. Opevnění to bylo báječné, bohužel k ničemu. Opevnění, které bylo možné eliminovat jedním škrtem pera, bylo na nic! Z těch, kteří krásné stránky o naší historii publikují, se snad ještě nikdo neodvážil takový názor vyslovit. A tak jsem se rozhodl, že to udělám já, i když to někdo nebude chtít slyšet.
André Maginot, otec opevňovacích myšlenek, v lednu 1930 jen těsnou většinou překonal ve francouzském parlamentu odpor svých oponentů Paula Reynauda a Charlese de Gaulla, kteří místo stavby bunkrů prosazovali modernizaci mobilního vojska, a to zejména tanků a letectva. V průběhu výstavby této tzv. Maginotovy linie se ukázalo, že původní rozpočet byl silně podhodnocen a skutečné náklady expandují do nečekané výše. To vedlo k dalším škrtům v oblasti mobilní techniky a zpomalení stavebních prací, takže Francii se obrannou linii nepodařilo dostavět.
K obdobné diskuzi došlo i u nás. Část velitelského sboru Československé armády protestovala a prosazovala motorizaci a mechanizaci mobilního, zejména tankového vojska. Názory této části československých vojenských teoretiků výstižně vyjádřil v červenci 1935 štábní kapitán J. Tesařík: "Budoucí válka bude válkou pohybu... Nic nám nepomohou moderní, časem zvětralé pohraniční mrtvé pevnosti proti pohyblivým tvrzím z ocele, které si vynutí průchod přes nehybné pevnosti." Naši politikové, slepě zakoukaní do francouzského vzoru, se však nechali strhnout na nesprávnou stranu.
Československé opevnění bylo budováno za účelem dočasného zadržení nepřítele do doby, než smluvní partneři Francie a Anglie zmobilizují a zaútočí na Německo z druhé strany. Funkceschopnost celého Československého opevnění tedy stála na smlouvě s Francií (t.j. cizího státu) a s ní i (jak historie ukázala) padala. Jinak řečeno, funkčnost celého opevnění byla závislá na libovůli hrstky úplatných francouzských politiků kolem Daladiera (ale též kolem kohokoliv, kdy by ve Francii byl zrovna vládl).
Paralelní smlouva s Anglií jako osamocená neměla valného významu, poněvadž vojenská pomoc Velké Británie byla smluvně vázána na pomoc francouzskou. Mimoto Británie, pokud by nám chtěla pomoci bez součinnosti Francie, by se musela vylodit přímo v Německu, na což nebyla připravena. Celá naše zahraniční pomoc tedy závisela převážně na Francii.
Již ve starověku varoval čínský filosof války Sun-c před vojenským vstupem do aliance, pokud si nejsme úplně jisti válečnými cíli potencionálního spojence. Podle názoru tohoto filosofa se chvatně koncipované dohody snadno zpřetrahjí, neboť dvě mocnosti, byť bojující proti společnému nepříteli, mohou mít zcela neslučitelné úmysly.
Byla to tehdy velmi moudrá rada, neboť kdykoliv v pozdějších staletích dva nebo více národů sjednotilo své síly ve válce, došlo zpravidla k trpkým neshodám.
Francie, díky tomu, že (stejně jako my) rozházela rozpočet na obranu stavbou nakonec stejně nedokončené Maginotovy linie, pak vůbec nedisponovala mobilním vojskem schopným zaútočit na Německo a prodírat se k našim hranicím napříč Německem. V důsledku rozpočtových škrtů ve prospěch opevnění nedokázala francouzská armáda ani zabránit Hitlerovi, aby v průběhu několika dnů neobsadil Paříž. Navíc k útoku na Německo ve Francii nebyla v té době žádná politická, ani veřejná vůle.
Pokud si naši politikové myslili, že za této situace se bylo možné na smlouvu s Francií spolehnout a na jejím základě postavit za miliardové částky celostátní opevňovací systém na úkor mobilního vojska, tak v tom byla notná dávka naivity.
Každý člověk má svou slabost, každý člověk je úplatný. Ne vždy to musí být peníze. Mnozí lidé se penězi podplatit nedají, ale podle individuální lidské slabosti něčím jiným .. třeba ženou. Hitler situaci vyhmátl dokonale: Daladiera s Chamberlainem podplatil "příslibem míru", čímž zbořil základ, na němž celé naše opevnění stálo.
Úvahy, zda Německo v roce 1938-39 bylo či nebylo vyzbrojeno, jsou zbytečné. Hitler k proražení Československého opevnění vůbec žádné zbraně nepotřeboval, když mu stačil pouhý úplatek (který ho nota bene vůbec nic nestál). Československé opevnění tak bylo poraženo v Mnichově pouhým škrtem pera.
Opevnění v Belgii (pevnost Eben Emael) bylo dobyto během jednoho jediného dopoledne skupinou pionýrů, kteří na kluzácích přistáli přímo na něm a odstříleli zvony.
Nedostavěnou a jako Ementál děravou Maginotovou linií ve Francii Hitler prošel bez komplikací.
Rusko stavělo opevnění taky. Nikdy jsem ale neslyšel, že by to byl pro Wehrmacht nějaký problém.
Nakonec si Německo proti spojencům postavilo Atlantický val a Wehrmacht na něm číhal ještě v době, kdy už spojenci byli dávno vylodění v Normandii.
Americkou armádou obsazená a obnovená Maginotova linie byla v roce 1945 proražena u městečka Hatten podruhé za pouhé 2 hodiny, když skupinka německých pionýrů za bezměsíčné noci v absolutní tichosti proštípala v zátarasech průchod, a zdvořile zaklepala na dveře srubu. Nic netušící Američané otevřeli dveře. Část americké osádky Němci postříleli, zbytek zajali. Tento kousek Němci úspěšně zopakovali u sousedního objektu, poněvadž Američané, i když slyšeli střelbu v prvním objektu, netušili, co se děje a také zdvořile otevřeli dveře. Takhle snadno obsadili Němci dva sousední objekty a cesta pro německé tanky byla volná.
Prostě za 1. světové války viděli, jak opevněnou pozici je možné velmi efektivně držet a domnívali se, že toto pravidlo bude platit ještě v daleké budoucnosti. V tom byl jejich velký omyl.
Zatímco ostatní kontinentální Evropa opevňovala a utápěla vojenské rozpočty v betonu, Němci stavěli letadla a tanky (tedy mobilní vojsko). Kromě Anglie, jejíž obrana se též opírala o mobilní vojsko (letectvo a námořnictvo), se neubránil v Evropě nikdo.
Rusi zastavili Němce teprve nasazením mobilního vojska (tanky T-34) a celá angloamerická spojenecká armáda byla rovněž založena na výlučně mobilní technice.
| Tanfoglio - duben 2005 | 00 |